Cesta k vnitřnímu srdci

Motto:

“Vaše štěstí je pouze Vaše volba”

Ptáte se, je to opravdu možné? Ano, je to skutečně tak, pouze je třeba poznat svá limitující protože a nalézt správnou cestu, na které Vám chceme být zasvěcenými průvodci.

Začít se dá přímo teď a to – poctivou odpovědí, co jsou vlastně pouze má (leckdy povrchní a pomíjivá) přání a co skutečné vnitřní potřeby, které mne trvale naplňují.

Jako první vodítko příjměte prosím krátká zamyšlení nad tématy z knihy autorky Bronnie Ware, jaká byla nejčastější ohlédnutí za uplynulým životem a jak je uvádí ve své knize “Psychosomatická prvouka” pan Radkin Honzák:


  1. Kéž bych měl odvazu žít skutečně podle sebe, ne podle toho, co ode mě očekávali druzí. To byl nejčastější povzdech vůbec. Když si lidé představili svůj život, uvědomili si, kolik snů zůstalo nesplněných. Většina si nesplnila ani polovinu z toho, co chtěla. Zdraví přináší svobodu, kterou si málokdo uvědomuje, dokud o zdraví nepříjde.
  2. Přál bych si, abych tak tvrdě nepracoval. Všichni muži, o něž pečovala, vyjádřili tuto lítost. Přišli o mládí svých dětí a společnost svých partnerek. Ženy litují také, ale méně, protože většinou byly ze starší generace, kdy ještě nebyly živitelkami rodiny.
  3. Přál bych si, abych měl v životě odvahu vyjádřit své city. Mnoho lidí své city potlačuje, aby zachovali povrchně bezkonfliktní vztahy s ostatními. Někdy to mívá za následek nespokojený život nebo hořkost ve vztazích k druhým. Též řada nemocí souvisí s trpkostí a pocity nespokojenosti, jež z toho plynou.
  4. Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Lidé si často až v posledních dnech uvědomí, jak bylo důležité mít v životě přátele. Na konci lidského života ale není vždy možné stará přátelství obnovit nebo staré přátele kontaktovat. Mnozí byli tak zaujati vlastními životy, že nechali stará přátelství stranou, a později litovali, že přátelství neposkytli čas a úsilí, které by si zasluhovalo.
  5. Přál bych si, abych byl šťastnější. To je překvapivě časté. Mnozí si až do konce neuvědomují, že štěstí je volba. Zůstali připoutání ke starým vzorcům chování a zvykům. Zvyk a pohodlí zaběhaného života překryly jejich vlastní emoce a pozměnily jejich život. Obava ze změny je vedla k tomu, aby předstírali sobě i druhým, že jsou spokojení, zatímco hluboko uvnitř tomu tak nebylo.

Je to jen na Vás, protože začít se dá vždy.